Minařík dal svoje výtvarné vidění, svůj smysl pro obrazový prostor, svůj barevný instinkt zcela k dispozici svému rodnému kraji. Joho malířské úsilí si klade za cíl zobrazit milované kouty kolem Ronova či Heřmaně a prostřednictvím tohoto zobrazení nás dojmout, zapůsobit na nás silou spontánní výtvarnosti. Ano, Minařík není první a není jistě ani poslední. Již dávno před ním chodil kolem Doubravky Antonín Chittussi, kolem Běstviny Jindřich Prucha a až k Chrudimce František Kavan. Josef Minařík se snaží svým malířským dílem postihnout jednak proměnu krajiny, jednak podstatu jeho trvání. Kouzlí nám před očima všechny ty odstíny zeleně, které našel na svých toulkách od Podbořan k Heřmanovu Městci a pak přes Bučinu k Třemošnici. Na jeho obrazech ho ještě nedostihl podzim. Všechny objemy hmot jsou v plné zralosti a malířsky téměř astromistrovsky a velkou péčí a oddaností pojednány. Nalézáme na jeho obrazech kus chlapecké naivity, jejíž okouzlenost nám sugerují často Halasovy verše:

Dívejte se
V zlatém pýření rána
Komu se to zdáme barvy ptají se
a s plachostí vcházejí do růžiště obrazů

Ono je totiž v Minaříkových plátnech tolik snění, tolik úsilí o postihnutí samé podstaty země a vody, ohně a vzduchu, že čas od času malíř nevydrží a povolí přetlaku své obrazivosti a maluje barevné férie života v hlubinách. Ty přivolávají před naší paměť jména jako Pieter Brueghel či Hieronymus Bosch. Ale vždycky se vracíme s Josefem Minaříkem zpět, k jeho rodnému Ronovu. Všechno vzrušení z nás opadává a my opět stojíme před jeho obrazy jako poutníci před rodným prahem. Minaříkovy obrazy nám totiž pomáhají vidět milovaný kraj očistěnýma očima. Minaříkovo malování je soustavné úsilí o vytváření optické harmonie. Není v něm nic ryze spekulativního, ačkoliv je nasyceno dlouhodobým přemýšlením o zemi, ve které žijeme. Směřuje k tvarové jednoduchosti, leč nikdy za cenu pouhého nárysu formy. Proto také barevnost jeho obrazů je tak blízká skutečnosti, se kterou se setkáváme v jeho horách. A světlo? V Minaříkových obrazech nacházíme téměř vždy vnitřní zdroj osvětlení. Ta záře někdy vychází ze zobrazené drobnosti, z detailu, v němž tušíme dynamickou projekci malířovy lásky. Lásky k rodnému kraji, který je alfou a omegou Minaříkova malování.

PhDr. Emil Minář, CSc.